„Věděla jsem, že Dua Lipa někdy zpívá písničky lokálních umělců, ale tohle jsem nečekala. Byla jsem úplně v šoku. Váhala jsem, ale napsala jsem svému manažerovi, jestli by se nezkusil dostat k managementu a jen se potkat, že bych jí třeba potřásla rukou a poděkovala, že tu písničku zazpívala. A to se povedlo zařídit, takže jsem šla se svojí kamarádkou Terezou Rambou do zákulisí, potkaly jsme se. A když jsem se jí zeptala, jestli by jí nevadilo si udělat fotku, tak se zeptala, co dělám zítra a jestli budu na druhém koncertě. Říkám, že jsem to neměla v plánu, ale samozřejmě můžu být. A ona v ten moment řekla, že jestli si tu písničku nezazpíváme spolu, a tím pádem i fotku si uděláme druhý den. Odcházely jsme a já jsem tomu opravdu nevěřila do momentu, než jsem v ten druhý večer vkročila na pódium.
A je to takové znamení, že i když jsme malá země a máme pořád pocit nějaké méněcennosti a že velké věci se nám dít nemohou, tak možná to pro někoho bude malá věc, ale pro mě jako pro zpěvačku zazpívat si s jednou z největších hvězd na světě je známka toho, že velké věci se můžou dít.“
